Z kanálu do přírody

Jendou takhle se středu mi Jirka napsal, že ve čtvrtek pojedou na divokou vodu. Jestli nepojedu s nimi něco pofotit. Jirka standardně jezdí v umělých kanálech, které jsou z mého pohledu něco jako skatepark. Relativně bezpečné a sterilní. Ale divoká voda je něco jako street, nebo možná  ještě lépe freeride. Nevyzpytatelný, záludný, ale mnohem zábavnější a samozřejmě za mne i mnohem fotogeničtější. V přírodě fotím prostě radši než někde v kanálu. 

 Když jsme s Jirkou byli fotit na jaře, tak zrovna Česko trápila vlna sucha, která ostatně trvá už několik let, nicméně díky moudrým lidem jako je například klan Klausů a jim podobných víme, že to není způsobeno globálním oteplováním, takže můžeme být v klidu. Nicméně jsem zjistil, že najít zajímavou lokalitu s dostatkem vody a divoké focení není úplně jednoduché a skončili jsme uprostřed jizerských hor v jednom jezírku. Na naši výpravu můžete kouknout zde: https://www.redbull.com/cz-cs/kajak-jiri-vasina-jizerske-hory-lukas-oujesky-fotostory

Naštěstí podzim byl trošičku o něčem jiném a to co pro jednoho znamená strach ze zvyšujících se vodních hladin v podobě povodní je pro jiného radostná zpráva v podobě sjízdné řeky. Zpět k našemu výletu. Že půjde zase jednou o náročnější den jsem pochopil, když jsem se podíval na předpověď počasí a viděl tam úhrny srážek, ostatně jako ve všech posledních dnech. Jasný, nejsem idiot a chápal jsem, že tam jdeme díky tomu že prší, ale osobně jsem to viděl tak, že najíždíme den po deštích a né že budeme fotit ještě v dešti. Nu což. Hory jsou za deště krásné. Jakože opravu nádherné. Páří se z lesů, mech úžasně zezelená a člověk má tak nějak trochu skandinávský pocit a to podle mě není nikdy špatně. 

Tady je malá fotostory z naší výpravy. 

 Přijíždíme s Jirkou a jeho trenérem Michalem na místo srazu, kde jsem domluvení s dalším parťákem. Jelikož je tolik vody jen výjimečně potkáváme zde parťáků mnohem více. Vlstně mě docela překvapilo jaká tu byla tlačenka. 

Rychlá převlíkačka. Jsou čtyři stupně a dost prší. Já jsem v klidu, ale klukům upřímně závidím jejich imunitu.  

 I když mají kluci speciální overaly, které je od špiček ponožek až po krk udrží v suchu, vedro jim není. Navíc mokrý obnažený ruce rychle dostávají modrý nádech a hlava kterou kryje jenom děravá helma taky není zrovna v teple. 

 Princip je trochu jako na horách, akorát místo lanovky jsem tu já s autem. Ano během chvíle jsem povýšil z fotografa na foto-lanovku. Kluci se autem vyvezou nahoru proti proudu řeky. Tam chvíli počkají než sjedu kousek autem a doběhnu si na nějaké útulné, mokré a kluzké místečko dole po proudu. Nacvakám pár fotek když kolem mne projedou.

Kluci na sebe pod různýma težšíma pasážema navzájem čekají, kdyby cokoli… 

 Na kanálu se jezdí na čas. Tady si kluci samozřejmě snaží jízdu co nejvíce užít a neumřít. Každá překážka je vítaným zpestřením. Opět to přirovnám ke kolu, prknu, nebo lyžím. Tohle není závod je to freeride. 

  Nádech a úsměv. Prostě čirá zábava. 

 Já prostě nejsem vodní typ a upřímně nemám pro Jirku velké pochopení, když tráví celé dny v umělém kanálu v kterém teče voda z Vltavy po tom co proteče celou Prahou kde do ní močí ožralí lidé na náplavce a snaží se tam prokličkovat mezi brankami v co nejkratším čase. 

 Ale když jsem viděl kluky jak v zimě a dešti projíždí jezy a peřeje a jedou několik kilometrů tímhle divokým korytem. Páni jak já jim záviděl, že to umí…

Čirá radost. 

 My jsme zvládli tříkrát dát spodní tok Mumlavy a plus jednou si to kluci protáhly až na několik kilometrů i do Jizery.

Dole mají kluci vychytané místečko, kde se dá zastavit, vytáhnout lodě a hurá zase nahoru.

 Díky téhle aplikaci sledují kluci stav vody v jednotlivých řekách aby věděli kde se dá jezdit. Když se podíváme na začátek křivky, tak to je standardní hladina. 

Zelená čára je hladina kdy se dá řeka jezdit. 

Oranžová střed. 

Za červenou čárou už se řeka sjíždět moc nedoporučuje. No a vy sami vidíte ten peak, kde to kluci jezdili. Hehe  :D